JOURNAL OF CHINESE MARTIAL STUDIES – LAM CHUN FAI

LAM CHUN FAI – PREAMBLE ON THE ORIGIN AND DEVELOPMENT OF HUNG KUEN
Journal of Chinese martial studies, summer 2009, 54-59, DOI:ISSN 2073-3860,
http://www.martialstudies.com.hk/
Přeložila: Lucie Mrkvicová a Zuzana Halaštová

Hung Kuen je jedním z nejvýznamnějších a nejtypičtějších bojových stylů Jižní Číny. Původ Hung Kuenu zahaluje mnoho teorií a spekulací, ale většinou se jedná pouze o legendy, které se zakládají na faktech jen málo. Otec mi vyprávěl mnoho příběhů z dávné historie Hung Kuenu, obzvláště z života za časů Lam Sai Winga. Ale jelikož jsem povahově spíše pragmatik, než teoretik a neučinil jsem žádný hlubokosáhlý průzkum, mohu nabídnout jenom svou vlastní interpretaci a osobní porozumění.

Podle populární tradice je původ Hung Kuenu spojen se zničením jižního Shaolinu během dynastie Qing. V některých vydáních příručky bojových umění Gung Ji Fuk Fu Kuen, napsané mistrem Lam Sai Wingem během počátku 20. století, se píše, že Budhistický mnich Ji Seem založil Hung Kuen poté, co unikl před zničením shaolinského kláštera.

Za vlády císaře Yongzhena z dynastie Qing napadli a okupovali Taiwan Japonci. Qingska vláda byla touto zprávou otřesena, a navzdory úsilí civilních i vojenských sil o znovuzískání Taiwanu odráželo Japonsko veškerou snahu. Stalo se, že se jedné z bitev zúčastnila i skupina Shaolisnkých mnichů z provincie Fujian. Bojujíce statečně porazili Japonce a převzali Taiwan zpět. Qingský dvůr byl touto zprávou velice potěšen a navrhoval udělit mnichům šlechtické tituly a odměnit je. Nicméně proto, že mniši byli velmi asketičtí, vzali si jako odměnu pouze rýžová pole a obilí. Qingskou vládu však ihned poté napadlo, že pokud by se chrám sdružující muže s tak neobyčejným talentem a schopnostmi rozhodl postavit proti vládnoucí linii, snadno by ohrozil stát a převzal moc.

Hnáni z části obezřetností a z části žárlivostí, vydali tajné nařízení o využití obilí k zapálení kláštera a ještě v průběhu té noci byl klášter podpálen. Jakmile si mniši uvědomili, co se děje, utekli z kláštera a rozprchli se do okolních provincií. Samotný Ji Seem se usadil v provincii Guang dong v klášteře Nam Hoi Zhong, kde od té doby vyučoval své bojové dovednosti.

Kniha mistra Lam Sai Winga patří mezi první manuály bojových umění publikované v Guang Dongu. Pro populární bojová umění provincie Guangdong se jedná o klíčové dílo a o významný příspěvek k rozvoji jihočínských bojových umění.

I když tento příběh přesně nevysvětluje historický původ Hung Kuenu, nabízí hodnotné informace nutné k pochopení jeho raného vývoje. Ve stručném úvodu Gung Ji Fok Kuen mistr Lam Sai Wing uvádí následující důležitá prohlášení: 1. Hung Kuen započal ve Fujian, ale rozvinul se v Guang dongu. 2. Po dlouhou dobu byl Hung Kuen potlačován Qingskou vládou. 3. Jeho raný vývoj a šíření probíhali tajně, legálním se Hung Kuen stal teprve za života Lam Sai Winga v počátcích Čínské republiky.

Pozoruhodné je, že příběh původu Hung Kuenu je v podstatě stejný jako mýtus o založení společnosti Hong Men. Dokonce právě z jejich dochovaných záznamů pocházejí nejstarší zmínky o zničení jižního Shaolinu. A je pravdou, že specifické sociálně kulturní a historické pozadí Fujianu ke konci éry dynastie Qing zde vytvořili úrodnou půdu pro tajné společnosti, jako právě Hong Men. Podle soudobých historických záznamů tajné společnosti často využívaly kláštery jako střediska svých aktivit, za což je stát vytrvale utlačoval, trestal a často ničil nepohodlné kláštery. Jaký přesně existoval vztah mezi Hung Kuenem a Hong Men je otázka pro odborníky, na kterou budeme znát odpověď až časem díky dalšímu historickému výzkumu. Já jsem si však jistý, že společný mýtus o původu Hung Kuenu a Hong Men není jen shoda náhod.

Kdy se Hung Kuen stal samostatným stylem bojového umění? To je obtížná otázka, ale nejpozději od počátku 20. století byla v Guangdongu uznávána jako hlavní bojová umění pětice rodinných stylů bojových umění: Hung, Lau, Choy, Lei a Mok‘. Přičemž jmenování Hung Kuenu na prvním místě není náhodné, ale vypovídá o jeho soudobé důležitosti. Před sto lety Guangdong překypoval mnoha školami bojových umění a sociální pozice jejich učitelů závisely na jejich boxerských schopnostech a dovednostech, které musely prokazovat v nesčetných soubojích. Nepochybně mohly za postavení Hung Kuenu jako předního bojového umění v Guangdongu především nepřekonatelné bojové dovednosti Lam Sai Winga. Podle mého otce, když si chtěl někdo tehdy otevřít školu bojových umění, musel nejprve ze zdvořilosti navštívit Lam Sai Winga a získat jeho svolení. To vypovídá o tom, jak nesmírně Lam Sai Winga v kruzích bojových umění Guangdongu respektovali. Dosah jeho vlivu byl vskutku takový, že většina Hung Kuenu, jaký se dnes cvičí, spadá přímo pod učení Lam Sai Winga, což je výmluvné svědectví o jeho jedinečném přínosu pro tradiční čínská bojová umění. Samozřejmě nelze říci, že techniky a sestavy zachované a předávané mistrem Lam Sai Wingem reprezentují veškerý Hung Kuen tehdejšího Guangdongu. Nicméně rozšířená bojová umění utrpěla těžké škody v pro ně katastrofickém desetiletí Kulturní revoluce a je nemožné popsat rozsah či důležitost toho, co bylo ztraceno. S jistotou mohu říci jen to, že mistr Lam Sai Wing položil základy Hung Kuenu rodiny Lam, ze kterého vychází většina současných stylů Hung Kuenu.

Hung Kuen mistra Lam Sai Winga čerpá z mnoha zdrojů. Základ pochází od mistra Wong Fei Hunga, Gung Gee Fok Fu Kuen (Krocení tygra ve znaku gung), Fu Hok Sheung Ying (Tygr a Jeřáb), Tid Sin Kuen (Železné vlákno), Ng Lung Ba Gwa Gwan (Tyč osmi trigramů), atd. Také ale zahrnuje Hung Kuen techniky předávané v rodině Lam, jako Chin Cheung (Válečná pěst) nebo Che Chong (půlměsícové motýlí nože). A také zahrnuje sestavy převzaté z dalších stylů, jako Moi Fa Ying Cheong (Kopí květu slivoně), Dan Chi Fai Do (Důstojnická šavle), Yiu Gar Tai Pa (Tygří vidle rodu Yiu), atd.

V průběhu 20. a 30. let minulého století se tradiční čínská bojová umění stala pod patronátem republikánské vlády národním symbolem „Nové Číny“ a vzkvétajícího Hnutí za sebeposílení. S koncem války nastalo pro vývoj bojových umění období růstu a oblíbenosti, což znamenalo rozkvět škol po celé zemi a nebývalou výměnu poznatků mezi severem a jihem. Na čas prostoupil celou zemi duch bojových umění a Hung Kuen se stal v jižní Číně symbolem neúnavného sebezdokonalování ducha.

Následník Lam Sai Winga, druhý velmistr Hung Kuenu, byl jeho synovec Lam Cho, který nejen převzal učení mistra Lam Sai Winga, ale také ke zděděným technikám vyvinul celou řadu důležitých inovací. Jeho reformy se týkaly především dvou aspektů: obsahu výuky a sam fa (pohyb a držení těla). Díky velmistrovi Lam Cho je repertoár dnešního Hung Kuenu rodiny Lam dvakrát tak větší než ten původní, čemuž je tak především díky tomu, že vytvořil mnoho sparingových sestav založených na již existujících formách, jako například Fu Hok Sheung Ying Doy Da (Sparingová sestava tygr a jeřáb), Dan Do Chin Cheong (Jednoduchá šavle vs. kopí), Seung Do Chin Cheong (Motýlí nože vs. kopí), Seong Tao Kwan Doy Da (Sparingová forma s dvojkoncovými tyčemi), Kvan Do Doy Cheong (Halapartna vs. kopí). Zároveň také do repertoáru zahrnul nespočet ručních sestav z jiných stylů a škol, jako Lau Gar Kuen (Pěst rodiny Lau), nebo Ban Bo Kuen (Severočínská kudlanka), a stejně tak i sestavy se zbraněmi jako Lau Gar Kwan (Tyč rodiny Lau), Woo Dip Seung Do (Motýlí nože), atd.

Co se týče druhého aspektu jeho inovací, Lam Cho přeměnil Hung Kuen ze starého stylu tvrdých mostů a postojů na styl více hbitý a flexibilní. Vložil velký důraz na kontrolu nad vzdáleností a postavením vůči protivníkovi, úhyb před útokem a jeho zneškodnění díky obratnosti, využití síly celého těla k získání maximálního protiútoku. Tyto změny plynou z konstitucí jednotlivých mistrů. Lam Sai Wing byl oproti Lam Choovi úplně jinak stavěný. Byl obrovský a disponoval enormní silou. Spolu s léty těžké dřiny to byla ideální kombinace pro bojový styl „tvrdých mostů a pevných postojů“.

Bojová umění jižní Číny jsou běžně přiřazována ke stylům bojujícím na krátkou vzdálenost, což není tak úplně pravdivé. Například Hung Kuen, i když jeho metody a principy vychází z duanda (systému úterů na krátkou vzdálensot), obsahuje také techniky typické pro severní styl úderů na velkou vzdálenost. Proto je tedy spíše kombinací bojových umění severu a jihu. Obsahuje techniky rozmáchlých obloukovitých pohybů paží, které ve více konzervativních stylech nenajdeme. Například kombinace Seoi long paau ceoi a Ling wan za ngo, které připomínají severské formy Pigua. Nicméně Hung Kuen si uchoval nejvýraznější rysy jižních bojových umění: stabilní, neochvějné postoje a nízké kopy nejvýše do úrovně pasu. Podle mého názoru reprezentuje styl bojových umění, která jsou v základu jižní, ale nejsou limitovaná technikami tradičními krátkými údery.

Bojová umění jsou v podstatě dynamickým kulturním fenoménem. Tak jak se postupem času vyvíjí naše porozumění lidského těla, nebo také jak se mění fyzická kondice jednotlivce, tak přicházejí nezbytné změny v nácviku boje a provedení technik. V dnešní společnosti, která je čím dál tím víc stavěna na dodržování zákonů a ochraně osobních práv, bojová umění již tak moc nepřicházejí do styku s reálným bojem a potřeba sebeobrany už není tak velká. Postupně se tedy mění v kulturní aktivitu s účelem zdokonalování těla a mysli, která zlepšuje fyzickou i duševní pohodu a jde také o způsob jak prožít a pochopit tradiční kulturu.

I přesto mám- s ohlédnutím na vývoj bojových umění, obzvláště jihočínských bojových umění, během posledních desetiletí- z budoucnosti smíšené pocity. Mísí se ve mně naděje a optimismus se znepokojením a obavami. Na jedné straně se v Číně i Hong Kongu tradičním bojovým uměním věnuje méně a méně lidí, jakoby se bojový duch z dob mého mládí vytratil. To pravděpodobně souvisí s pozápadněním společnosti během druhé poloviny minulého století a s vlivem globalizace na tradiční místní sporty. Na druhou stranu se tradiční bojová umění, jako Hung Kuen, udržela jako nezbytná součást kulturního života v čínských zámořských komunitách a také je v posledních desetiletích rozšiřují rozrůstající se mezinárodní kungfu organizace. Zájem o čínská bojová umění na západě je dokonce větší než v samotné Číně a Hong Kongu. Je politováníhodné, že se tradiční jihočínská bojová umění pomalu mění v zámořskou „Kungfu kulturu“.